@migu music@

Tou cestou, tím směrem prý bych se dávno měl dát,

Když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají,

Kus něhy ti za nehty slíbí a dají víc síly se prát,

Na dně víc dávat, než brát.

A i když se vleče a je schůdná jen v kleče,

Donutí přestat se zbytečně ptát,

Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry,

Kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou,

Zda couvám zpátky a plýtvám řádky,

Co řvou, že už mi doma neotevřou.

Nebo jít s proudem, na lusknutí prstů se začít hned smát,

Mít svůj chodník slávy a před sebou davy

A přes zkroucená záda být součástí stáda.

Ale zpívat a hrát, kotníky líbat a stát

Na křídlech všech slavíků a už jen tak ze zvyku

Přestat se zbytečně ptát,

Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry,

Kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou,

Zda couvám zpátky a plýtvám řádky,

Co řvou, že už mi doma neotevřou.

Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry,

Kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou,

Zda couvám zpátky a plýtvám řádky,

Co řvou, že už mi doma neotevřou.